Členové

 

Sylva Sasková

Její hudební začátky jsou spjaty s minisborečkem Broučci a především pak s Pražským dětským sborem pod vedením Čestmíra Staška. Ačkoliv začínala jako alt, od svého příchodu do Mikrochoru (sbor pro odrostlé PDSáky) se usídlila v sopránu a ten se stal už nastálo jejím domovským hlasem. Během let prošla několika dalšími sbory (sbor gymnázia Zborovská, renesanční sbor Víceméně v tónině, liberecké Cum Decore, vokální skupina Five to Six) a zkusila si to i s mikrofonem v kapele La Personne. Devět let vedla sbor Kratochvíle, který založil její spolužák Milan Kratochvíl. Vzhledem k rodinným povinnostem se v posledních letech musela (ač nerada) některých aktivit vzdát. V současné době ji můžete kromě Oktetu slyšet ještě v celorepublikovém sboru Bohemiachor, v Collegiu 419, které se specializuje na hudbu 16. -18. století, a v různých komornějších projektech, většinou spjatých právě se starou hudbou. Profesně se zatím neubírá směrem vystudovaných škol (evropská studia a učitelství angličtiny a hudební výchovy), ale spíše se po rodičovské dovolené chystá vrátit do oblasti HR, ve které při školách dlouho pracovala. Rodinné a pěvecké radosti zabírají Sylvě téměř veškerý volný čas. Ten zbylý pak nejraději tráví s přáteli nad šálkem horké čokolády či vínka.

Barbora Lavičková

První sborové zkušenosti (kromě rodinného vícehlasého prozpěvování na cestách autem) posbírala v Ústeckém dětském sboru pod vedením manželů Kobrlových. Po odchodu za studii do Prahy bez zpívání dlouho nevydržela a postupně se na delší či kratší dobu stala členkou sborů Kratochvíle, Bohemiachor, Víceméně v tónině, Kakofon, Crashendo... Nakonec se jí povedlo infiltrovat i Oktet, kam následovala svou sestru a svého muže. Odjakživa zpívala sopránové party a nejinak je tomu i v Oktetu. Je známá jako notorický prudič sbormistrů, kdy neustále upozorňuje na rytmické a intonační chyby, což asi pramení z její lásky k matematice. Tu využívá také ve své pracovní kariéře - působí totiž ve firmě zabývající se vývojem a použitím geografických informačních systémů. Aktuálním "zaměstnáním" je však nyní rodičovská dovolená s dětmi Ondrou a dvojčaty Honzíkem a Kubíkem. Dalším jejím zájmem (nyní trochu opomíjeným) je genealogie.

Petra Sotonová

Už jako malá prý byla zdálky dobře slyšet, když ji rodiče dávali spát do kočárku na balkon. Řev později vyměnila za zpěv a u toho už zůstala. Od devíti let navštěvovala dětský pěvecký sbor Mládí pod vedením prof. Stanislava Pecháčka, spoustu krásných let strávila v gymnaziálním sboru Libora Sládka Besharmonie, v celorepublikovém sboru Bohemiachor a něco málo zkušeností nasbírala i v kapelách Jazzika a Deepers. Před odchodem na mateřskou dovolenou pracovala pro obchod s hudebními nástroji kytary.cz. Má ráda život se vším všudy, pohádky a hry, dobré jídlo a pití a otevřené lidi. V Oktetu je od samého začátku, pohybuje se mezi sopránem a altem (tíhne tedy spíše dolů) a patří ke členům, na něž se ostatní vytahují (samozřejmě jen svou výškou!).

Eva Knechtlová

Na sborových soustředěních trávila víkendy už v předškolním věku, protože maminka, babička i děda zpívali ve sboru u pana Brožka. Nebylo tedy divu, že v první třídě nastoupila spolu se sestrou do Ústeckého dětského sboru, vedeného charismatickým profesorem Kobrlem. Tvrdohlavě trvala na tom, že bude s Barunkou zpívat soprán, ačkoli její hlas zněl mnohem lépe v polohách o dost nižších. Zpívání ve sboru si i přesto zamilovala a brzy pochopila, že tam jde o mnohem více než jen o provozování vícehlasé hudby. Gymnaziální sbor Gauneramus, vedený spíše kamarádem než učitelem Vladimírem Saskou, jí pak odhalil nesčetné radosti sborů smíšených a definitivně tak určil její největší životní hobby. Studium překladatelství ji po maturitě odvedlo z rodného Ústí nad Labem do Prahy, kde ji brzy díky sestře lapila chapadla sboru Kratochvíle, který vedla Sylva Kroupová. A právě setkání s touto zpěvačkou a sbormistryní se jí stalo osudným – Sylva ji nejprve u sebe ubytovala a brzy na to i přivedla (původně jako záskok) do Oktetu. Tam se na dlouho stala nejen nejmenším členem, ale také již natrvalo altem. Nic na tom nezměnilo ani doporučení laskavé učitelky zpěvu Pavly Fendrichové, aby se vrátila do sopránu, takže altové party si zazpívala postupně ještě v řadě dalších sborů: v renesančním Víceméně v tónině, Collegiu 419, v ženském sboru Chrpy či obligátním Bohemiachoru.

Irena Havránková

Za její první návštěvou ZUŠ v Klášterci nad Ohří nestojí nikdo jiný než rodiče, kteří si nástup do tanečního oddělení podmínili o týden dřívějším sundáním sádry na ruce. Následovala i první hodina klavíru, na které měla zkusit přezpívat Kočka leze dírou od „c1“, aby se zjistilo, jestli má aspoň trošku hudební sluch. Od c1 to neklaplo, takže druhý pokus následoval od malého g. To již dopadlo lépe, a tak byla přijata. Svatou trpělivost s učením not a basového klíče s ní měl tatínek, který první roky u klavíru kontroloval, aby nehrála vše podle poslechu, ale pěkně podle not, a každou chybu hlasitě okomentoval slovem KUŠ! Zájem o zpěv se začal probouzet záhy. První hodina zpěvu však byla zároveň i poslední. Paní učitelka zkonstatovala, že bude lepší, když se zpěvem ještě chvíli počká. A tak čekala až do prváku na vejšce, kdy se ze zvědavosti připletla mezi zakládající členy vokálního uskupení, které po dvou letech formování začalo fungovat pod názvem Všelijak. Díky shodě náhod se ocitla ve vedení, i když nevěděla, která bije a sborový zpěv byl do té doby cizím slovem. Rozhodla se ale, že to zkusí a zkouší doteď. O existenci Oktetu se dozvěděla od Lenky (bývalé Okteťačky), která jí zápočet ze španělštiny zapsala na oktetím koncertě. Od té doby se Irča stala věrným oktetím fanouškem. Ani nepomyslela na to, že by někdy mohla být jeho součástí. Stalo se, a tak ji teď můžete slyšet v altové sekci, kde zvyšuje výškový průměr.

Jiří Voslář

Nebyl sice účasten prvotního rozhovoru, při kterém myšlenka Oktetu vznikla, ale dá se říci, že členem skupiny je od první zkoušky. Od té doby také tvoří pevné jádro tenorové sekce společně se Zdendou.

Sborovému zpěvu se věnoval již během studia základní umělecké školy Na Popelce, pak ale sbor na několik let opustil a ke zpěvu se opět vrátil až v tercii na gymnáziu. Tam s Besharmonií došel až k maturitě a ještě o kousek dál, když studoval architekturu v Praze. Sborů za svou tzv. kariéru navštívil i více, zmínku by si zasloužil alespoň Kiks a Laetitia. Nakonec ale zůstal u Oktetu. Kromě hudby má i jiné zájmy, lze vyjmenovat například dinosaury, kreslení, modelování z hlíny, vesmír, manželku, 2 děti atd. Má spoustu nereálných přání a tužeb a s Oktetem by rád nazpíval album vánočních koled.

Zdeněk Lavička

Se sborovým zpěvem neměl dlouho nic společného. Během dospívání se věnoval závodnímu tanci (standardnímu a latinsko-americkému), ale když už se pak konečně ke zpívání dostal, neváhal v pubertě nabytou taneční znalost uplatnit, obzvláště na koncertech. První sborovou zkušenost přinesla (jako pro mnohé další) Besharmonie, gymnaziální sbor pod vedením sborového takřka guru - Libora Sládka, který ho bez váhání pasoval na tenora. Odtud už pak byla snadná cesta do dalších pěveckých těles, jako například KIKS, BAR-i-TON, Kratochvíle nebo Bohemiachor. Jeho profesní život ani zdánlivě nenasvědčuje obecnou tendenci zalíbení ve zpěvu, nebo alespoň tak to mezi svými IT kolegy vnímá. Protiklady se zkrátka přitahují...

Patrik Matras

První zkušenosti se zpíváním získal podobně jako další členové doma. Ne ale od rodičů nebo od sourozenců - hudební škola byla totiž hned za rohem a tak byl zpěv z ní slyšet až u něj v pokoji. Jednoho dne se tedy jako malý školák rozhodl, že by to chtěl taky zkusit - a k paní učitelce Janě Šímové pak chodil spoustu let. Záhy po nástupu na gymnázium byl naverbován do tamního sboru, kde se poprvé sektal se sborovým zpíváním - a natrvalo se také usadil v basové sekci. Největší “předoktetovskou” sborovou zkušeností pro něj byl ústecký sbor Romance vedený Petrem Řehákem. Kvůli studiu medicíny se postupně přesunul z rodného Ústí nad Labem do Prahy a díky kombinaci různých náhod se také nakonec dostává do Oktetu (kde je už několik let ve “zkušební době”). A i když fyzika byla jedním z jeho nejméně oblíbených předmětů, živí se dnes jako radiolog a “zobrazovač” na Radiodiagnostické klinice VFN.

Václav Voslář

Prvotní zkušenost se zpíváním se na nějakou dobu zdála být také konečnou. Navštěvování nejmenovaného dětského sboru myšlenkově propojilo podobné aktivity s tehdy nadužívaným termínem núdá. Představa angažovanosti v pěveckém tělese se stala přijatelnou až v gymnaziálním sboru pod vedením (chvíle napětí) Libora Sládka. Netrvalo dlouho a nově zmutovaný bas si vyžádal i osobní péči u učitelky sólového zpěvu Moniky Drdové. Potom už zbýval jen krůček „za bráchou" do Oktetu, kde si čerstvě zrozené uskupení nějakého hlubšího hlasu žádalo a núdá nehrozila ani náznakem. Halekalo se samozřejmě i jinde, namátkou v Operním souboru ZUŠ Na Popelce nebo v Bohemiachoru, ale nad Oktet není. A jak prý se dá zpívání skloubit se studiem? No prostě někdy to studium flákáte trochu smysluplněji, než jindy.

Vojtěch Miloš

"Další sviní ucho do rodiny!" vyklouzlo z úst rodičů po několika marných pokusech ho nadchnout pro hudbu. Jako děťátko totiž kategoricky opovrhoval čímkoliv, co hrálo nebo zpívalo. Pak ale přišly letní prázdniny, kdy shodou okolností zůstal na několik dní doma sám se sestrou, která svědomitě cvičila známou skladbu Pro Elišku. Ze záhadného důvodu náhle nabyl přesvědčení, že se to musí naučit taky. Sestra samozřejmě protestovala, neb taková skladba není pro šestileté ručky. Jenže jeho odhodlání bylo silnější a zanedlouho, po návratu ostatních členů rodiny, potěšil své rodiče milým překvapením...

Od tohoto okamžiku již věděl, že to bude hudba, co naplní jeho život. Začal navštěvovat základní uměleckou školu a zaměřil se na čtyřruční hru. Tátova péče a trpělivost mu otevřely cestu také ke kytaře a kontrabasu. Ke zpívání se dostal až s nástupem na gymnázium díky tamější učitelce hudební výchovy Taťáně Jonasové, od níž dostal pozvání do Komorního sboru Gymnázia Hranice stejně jako jeho vrstevník David Križan. Dva mladí kluci se zhlédli ve společném hraní na kytaru, až z toho vzešlo kytarové duo LiThr přetrvávající dodnes. Zde, stejně jako ve sboru, jeho jemný sametový bas domalovával barvu zvuku, ale neumožňoval sólové vystupování. Až vržen do víru velkoměsta a vysokoškolského života na koleji byl nucen postavit se na vlastní nohy a stát se plnohodnotným zpívajícím kytaristou. V Praze působil ve školním sboru Sebranka, alikvotním sboru Spektrum a působí v celorepublikovém tělese Bohemiachor. Nyní se orientuje na moderní a capella muziku, kterou si (více než) užívá v uskupeních Intonic a Oktet.

Přejít k navigační liště